fbpx
Rozhovor s Jirkou Pudilem (CEO) ze SoftCake 1024 1024 InQbay

Rozhovor s Jirkou Pudilem (CEO) ze SoftCake

Jirka Pudil založil spolu s Ondřejem Zelenkou softwarový startup SoftCake, který přibyl do startupové rodiny InQbay. Jedním z jejich hlavních zájmů je vytvoření vlastního portálového řešení pro automatizaci procesů. Chtěli jsme se o Jirkovi dovědět víc a tady je výsledek našeho dotazování. 🙂

Když se podíváte zpět na svoji kariéru, které období bylo nejtěžší?

Možná se odpověď bude zdát jako klišé, ale určitě bych za nejtěžší období považoval úplný začátek. Byla to chvíle, kdy jsme se museli postavit k velkým a zaběhlým firmám a vydobýt si určité postavení, což nebylo lehké. Byla to také doba, kdy naše plány a představy narazily na tvrdou realitu, se kterou bylo nutné se také nějak poprat. 

Co bylo nejtěžší na začátcích vašeho podnikání a jak jste krizi překonali?

Jak jsem již řekl, začátek byl poměrně krušný. Nenazval bych jej krizí, ale spíše takovou školou. Hned na začátku jsme se setkali s podceňováním, nebo také se snahou udělat si z nás velmi levnou pracovní sílu, ke které si díky naší čerstvosti v oboru mohou někteří dovoli mnohem více. Myslím, že jsme ale díky tomu měli možnost ukázat své kvality, stabilitu a zdravé sebevědomí. 

Co bys poradil každému, kdo zvažuje založit firmu?

Před založením firmy jsme se s Ondřejem Zelenkou (spoluzakladatel, jednatel, CTO SoftCake) radili déle než rok. Promýšleli jsme varianty a všechny možnosti. Firmu SoftCake jsme založili až ve chvíli, kdy jsme si byli plány a strategií naprosto jistí, a právě jistota je to, co člověk potřebuje do začátku, protože jedině poté je schopen překonat potíže, které dříve nebo později přijdou. 

Kterou svoji vlastnost považuješ za tu nejdůležitější pro vedení své firmy?

Na základní škole jsme měli takový systém. Na konci každého týdne jsme dělali sebereflexi a hodnotili, jak jsme byli úspěšní v osvojení probírané látky. Nikdy jsem nebyl schopný upřímně říci, že jsem dobrý v tom a tom, hledal jsem spíše své mezery, na které se zaměřit. Ani nyní pro mě není tato otázka lehká, protože se mi vybaví 10 různých vlastností, které mohu zlepšit. Pokud ale opravdu trváte na nějaké vlastní “pochvale”, tak bych řekl, že je to otevřenost názorům ostatních. Není nutné se nechat přímo ovlivňovat, ale vyslechnout názory na věc a vidět situaci z různých úhlů pohledu, což pomáhá zabránit zbytečným chybám.

Co je na šéfování největší otrava?

Zodpovědnost. Čas od času přijde chvíle, kdy je nutné se rozhodnout a u obou variant jsou jen mínusy. Stojíme ve slepé uličce, ani já ani Ondřej nejsme přesvědčeni ani o jednom, ale rozhodnout se musíme. Nevím, jestli toto nazvat přímo otravou, ale nepříjemné to určitě je. 

Co tě žene?

Káva, zelený čaj a víra. 

Víra v to, že něco dokážeme. Víra v to, že někomu pomůžeme. Víra v to, že za těžkou práci bude člověk odměněn a čím víc práce je, tím větší odměna jednou bude. 

Máš nějaký podnikatelský vzor?

Moje rodiče, ačkoli ani jeden z nich nepodniká. Otec je lékař a matka učitelka. Mým podnikatelským vzorem jsou určitě proto, že oba vždy pracují více než “jen” na 100% a ne pro peníze, ale protože oba berou svou práci jako poslání.

Co tě na jednání spolehlivě rozhodí?

Může to být několik věcí. Hned jako první mě napadá situace, kdy se protějšek vcítí do jiné role, než tradičně zaujímá. Dodavatel nám diktuje, co my od něj potřebujeme a nepotřebujeme. Nebo chvíle, kdy společníci se cítí, že jsme si rovnocenní, ale přesto jen oni chtějí určovat pravidla. Následně přichází chvíle, kdy je nutné si vymezit nějaká pravidla a zbytečně to tak zdržuje od jednání o klíčových věcech. 

Co děláš, když máš krizi?

Zvládnutí krize má u mě několik stádií. Nejdříve si formuluji příčiny, dále se snažím nastínit vlastní řešení. Rád si pak poslechnu názory jiných lidí a jejich řešení, které beru v potaz. 

Co je tvoje guilty pleasure?

Kdybych prozradil svou tajnou neřest, už by nebyla tajná. 😉 Ale dobře, prozradím na sebe něco málo. Rád hraji počítačové hry. Když jsem byl malý kluk, měli jsme se starším bratrem omezený přístup k počítači víc než naši vrstevníci a následně o to větší požitek z toho, když jsme se k počítači dostali a mohli na něm nějaký čas i hrát hry. A myslím si, že i díky tomu máme oba stále v lásce takové oldschool hry, jako například Stronghold Crusader, GTA Vice City či Mafie 1.

Čím jsi v životě promarnil nejvíc času?

Prokrastinací. Zpětně se dívám na každou neproduktivní chvíli jako na zbytečnou. 

Jaká byla tvoje nejlepší životní investice?

Jednoznačně studium, ať už se jednalo o gymnázium v mém rodném městě, nebo i zde v Praze na FS ČVUT. Gymnázium mi dalo mnoho do života po stránce všeobecného přehledu. Na konci střední školy jsem nebyl moc rozhodnutý, kam budu pokračovat. Měl jsem podané přihlášky na školy různých typů, ale nakonec jsem vzal v potaz maturitu z matematiky a fyziky a vydal se na fakultu strojní, která mi následně dala možnost poznat sám sebe a uvědomit si své zaměření. 

Co je na podnikání nejhorší?

Určitě čas. Zpočátku člověk investuje mnoho času do práce, která mu nevynáší téměř nic. Investuje čas ne proto, aby firmu rozvíjel, ale aby ji udržel a stabilizoval. O to horší po stránce času je pak věnovat se škole. Ve zkouškovém je to opravdu kritické, protože když přijde nějaký problém den před zkouškou, nejde ani jednu z těchto věcí odložit. Za to jsem opravdu vděčný Ondřejovi, který bere v potaz mé studium, je nápomocný v řešení problémů, které bych měl jinak řešit pouze já a je velmi tolerantní. 

Co je na podnikání nejlepší?

Odměna. Jak jsem již zmínil výše, možnost získání větší odměny za více odvedené práce či zvýšení kvality práce. To je podle mě velmi lákavé a motivující. Mám již nějaké pracovní zkušenosti a co se mi vždy nejvíce příčilo bylo to, když bylo jedno, jestli člověk pracuje tvrdě, nebo odpočinkovým tempem, protože vždy dostal stejně. 

Na co se těšíš v budoucnu?

Těším se na to, jak obstojí SoftCake dále. Rosteme, daří se nám a krůček po krůčku jsme větší a větší. Bylo těžké odhadnout při založení, jak bude SoftCake vypadat za rok. Možná i proto se moc těším na ten další.